Povídky

Ve čtyři ráno

15. června 2017 v 19:29 | Den


Uplynulo už několik let ode dne, kdy naposledy stanul u těchhle dveří. Musel by si kleknout na kolena, aby je viděl ze stejného úhlu -- ze stejné perspektivy -- a stejně by je neviděl tak, jako je vídal jako malý. Dětské oči koneckonců vidí svět dočista jinak než ty dospělácké.

Jdu si dát sprchu, přidáš se?

12. června 2017 v 15:00 | Den


Občasné poklikávání myší a ťukání do klávesnice přehlušilo náhlé bouchnutí vstupními dveřmi. Ani neslyšel, jak se k němu přibližují kroky -- prostě jen najednou ucítil, jak jej zezadu znenadání ovíjí něčí paže, hřejivý dech šimraje ho zezadu na krku.

"Jdu si dát sprchu. Přidáš se, hyung?" zaslechl jeho hlas skrz špuntová sluchátka v uších.

Zrůda

15. prosince 2016 v 21:44 | Den

Oči obrácené vsloup, plná ústa pootevřená v němém výkřiku, kapénky krve stékající jí dolů po bledých tvářích. Už nemá tak krásný obličej jako zaživa, pomyslil si, a tak putoval svým zrakem níž - pod bradou se jí rýsovaly červené otisky prstů, dlaně, jak moc se pachatel snažil utišit její vzdechy a výkřiky. Čím níž se dostával, tím zahalenější její tělo bylo, avšak zastavil se v oblasti podbřišku, kde byl celý tento děsivý, ač zároveň tak skvostný obraz uzavřen dýkou zakousnutou kolmo do ženina masa. Rukojeť stále sevřená jeho rukou.

Tu noc jsem Tě potkal

11. června 2016 v 14:15 | Den

Lidé, tma a hluk. Hluboké basy doléhají až sem, až ven na asfaltový chodník, kde právě vyčkávám frontu. Tlakové vlny taneční hudby prochází skrz podrážky mých ošoupaných kecek a páteří roznášejí svůj rytmus do každého koutu mého těla. Cítím, jak se mi hladiny adrenalinu postupně zvedají při pomyšlení na průběh dnešní noci. Nemůžu se dočkat, nemůžu čekat dál.
 
 

Reklama