Básničky

Perleťové břímě

Úterý v 15:00 | Den


V chladné vodě barvy tyrkysu,
poslouchám šum jemných vln.
Nehybně kličkuji kolem obrysů
ryb, kterých je přístav pln.

Život v moři, ač není sladký,
klidný ze dna zdál se být.
Aspoň dosud, než se mi nějaký
písek do úst stačil vrýt.

Legrace to vážně není,
mám ho přímo na jazyku.
Pořád škrábe, píše, svědí,
to si jen tak nezvyknu.

Dny, měsíce, léta plynou,
zrníčko je stále větší,
a to mou nechtěnou dřinou.
Větší, větší, větší…

Až to bolí to, tak moc to bolí!
Dostaňte to ze mě ven.
Jakby sypali mi ránu solí,
a zalili to benzínem.

Šlachy mých úst praskají,
pod tím tlakem zevnitř mě.
čelisti se vylamují…
Kdokoliv, zachraň mě!

Aaaachhh…

LIE [BTS] - český překlad

13. června 2017 v 15:00 | Den


Notak pověz,
zvab mě svým sladkým šepotem.
Notak pověz,
zacloumej s mým klidným životem.

Proč se pořád bát?
Buď slizký jako, jako had.
Utíkám před tím zlým snem.

Hned se ztrať, nech mě,
nech mě, nech mě být...
Hned se ztrať, nech mě,
nech mě být!

O pomoc, volám,
volám, kdokoliv!
Já chci dál žít…

Kráčím bludištěm
a nejde z něj ven,
navždy jsem ve lži polapen.

Nechci dál lhát!
Chci zpátky, být zas sám sebou.
Bdím nocí i dnem, nedokážu spát,
jsem navždy spoután tou kletbou.

Už nechci dál lhát!
Já prosím tě na kolenou!
Za ruku mě vem, sám nemůžu vstát,
dokud nespasíš duši mou…

Pro Šípkového Prince

7. června 2017 v 0:00 | Den



Když ztratíš všechnu naději,
když ztratíš víru v sebe,
když vše vypadá bleději,
než před bouřkou nebe,

věz, že nikdy nejsi sám,
i když se tak zrovna cítíš.
Nestaň se otrokem fám,
které o Tobě někteří šíří.

Oni Tě neznají, nic neví,
nenechej se jimi svrhnout.
Tví podpůrci nejsou slepí,
a těm kecům nepodlehnou!

Proto věz, že nejsi sám.
Víme, že teď zrovna spíš,
ale tenhle fakt Ti bude znám
hned, jakmile se probudíš.


Pamatuj, Tabi...

... nejsi sám...

To mám za to

5. června 2017 v 0:08 | Den
A/N: Omylem jsem smazala článek, lol, takže... *facepalm* Re-upload!


Tvoje ústa, známá místa,
vidím je před sebou.
Tvoje oči, svět se točí,
bereš mi jej zpod nohou.

Ač moje myšlenky říkají ne,
ač svědomí nepromine.
Snažím se, snažím se dál,
ale 'niž bych se nadál,
ten pocit vnímám čím dál víc.

Já v klidu chtěl bych žít,
kde zanes' by mě proud.
Jen tak světem plout
bez potíží, zábran, pout.

Ale bohužel,
kvůli Tobě sám
nemůžu se z místa hnout…

Proč zrovna k Tobě tíhnout
musí srdce mé?
Proč bije jako splašené?
Možná proto že utíkám,
i když vlastně 'ni nevím kam.

Proč zrovna po mně amor
šípy střílí?
To snad chce, ať zešílím?
Každý večer se Tě zříkám,
zatímco tiše naříkám.

Please, be my friend again?

4. června 2017 v 18:58 | Den


It's been over three years now
and still nothing has changed,
we still like to talk about
things that are quite strange.

We still like to talk about
things that don't make sense,
and although I don't say it out loud
your eyes still make me tense.

I had this feeling rush through me,
of being helpless, of being done,
my heart aches, it tries to flee
and melt with your happy one.

My mind though stays sober,
thankfully, or not so much,
and says that it's all over;
I am not worthy of your touch.

I try to find out why me,
of all the people around the globe
I fell in love with you, I mean,
why do I still feel the hope?

Due to this contrast underneath,
I daren't think of how it will end.
Don't want to place my love in sheath,
I want, however, to be your friend,

because with such little sleep lately,
sunrises lost their magic to me,
or so I thought, but strangely
with you, this time was different,

almost… like a reason to be.



A/N: Omluvte tu angličtinu, ale česky to tentokrát nešlo.

První prasklina

19. února 2017 v 23:49 | Den


Vločky prachu ze starých knih,
v nichž život můj jest zaznamenán,
Tvůj dech vehnal mi do očí.

Slzy utvářeje se mi z nich
padají k zemi jako vodopád,
ale její srdce nesmočí.

Jak jednoduše se z čisté lásky,
citu světa překrás plného,
bahnem zkalená nenávist stane,

když zahodíme své bílé masky,
necháme nahlédnout do nitra svého
na srdce odkryté - které plane.

Nezbylo mi nic jiného,
než si zacelit tu díru v hrudi
vším, co bylo poblíž zrovna.

Nabrat v ruky popelu šedého
a nacpat dovnitř hrstě rtuti.
Opakovat. Znova. Znova.

První dotek, horský sníh,
všechno to spal a narvi zpátky,
tam, odkud to přišlo.

Objetí, dlaně, její smích,
ano, i ty nedostatky - zpátky
tam, odkud to přišlo.

A teď bezmocně sleduji, jak se na zdi,
mezi srdcem mým a světem okolo,
objevuje prasklina...

... a já se bojím, že...

RUN [BTS] - český překlad

21. ledna 2017 v 16:13 | Den


Moje slunce jsi a vítáš mě denně do rána
Já stáčím květ Tvým směrem a tiše vyčkávám
Nemůžu, nemůžu
Žít bez Tebe nemůžu
bez Tvého světla tmou můj svět čiší, prázdnotou

Kdy už konečně zbavím se toho snu?
Na víčkách obraz Tvé tváře mám obtisknut
Chci od něj už pokoj - tak dej mi už pokoj!
Pořád jen běžím v kruhu dokud nelehnu únavou

Běžím za Tebou
Já už běžím za Tebou
Navzdory všem těm šrámům na nohou
S úsměvem na tváři za Tebou utíkám

(Tak běž dál, dál, dál)
Já běžím ranní rosou
(Běž dál, dál, dál)
Dopadám nohou bosou

Ač jsem skrz naskrz zalitý potem
Zastavím, až co ucítím Tvůj dotek

(Tak běž dál, dál, dál)
Nevadí, pokud spadnu
(Běž dál, dál, dál)
Nevadí, když prochladnu

A vůbec si kvůli mně nezoufej
Protože i když tu teď nejsi, jsem okay

(Běž dál) Neříkej sbohem
(Dál) Já nejsem schopen
(Běž dál) Smířit se s koncem
Tak prosím, prosím
Neříkej sbohem

Moje srdce se nevzdá

18. ledna 2017 v 21:42 | Den


Ach, Tvé oči, jak zračí se v nich a šumí ten širý oceán,
když ustanou na mě, tak v rozpacích jsem zanechán,
odvracím se a bádám na tím, jak jim nepodlehnout.


Už je to taková doba, co se my dva známe - já a Ty,
tak pár roků určitě trvá to, jak se Ti lepím pořád na paty,
jsi jako magnet a já Tvůj protipól, pokaždé nechám se přitáhnout.


Ačkoliv myslel jsem si, že lépe Tě už nelze poznat,
Ty vyved jsi mě z omylu, v mém životě nastal velký obrat
a teď už ani v mých snech nenecháš mě si oddechnout.


Myslím na Tě, myslím na nás dva každou noc bdě,
bezmoc a deprese tam zevnitř - z nitra sžírají mě.
Tak moc bych chtěl, proč srdce mé ne a ne zapomenout?


Mé srdce jako z plastu, pod Tvým úsměvem roztává
a Ty tvaruješ si jej podle svého a i to se stává,
že všeho moc škodí, a tak pomalu a jistě začíná tmavnout.


Ze všech těch jizev na rukou, i z těch jizev na duši,
hustá černá teče ropa z nich, nikdo však nic netuší.
A ta jiskra světla ve mně taky musí někdy vyhasnout...

... ale moje srdce se nevzdá.

Naděje

9. listopadu 2016 v 22:12 | Den


Cítíš, jak Ti Tvoje vlastní srdce
rozhání bezmoc do každého koutu těla.
Jak proudí v nohy, ruce, mozek i plíce,
a Ty nevíš, co bys počít si měla.


Stačilo pár slov, ač bolavých, abys prozřela,
pravdě teď stojíš jako nikdy dřív blíž
a cesta Tvoje jakoby náhle skončila,
jen sráz - konec - dál už nic nevidíš.


Tvůj sen i osud se náhle rozplývají,
sleduješ je mizet tam daleko v nedohlednu.
Ve světě se totiž věci jinak mají
a na život má člověk šanci jen jednu.


Hlavou Ti probíhá myšlenek na tisíc,
jak jsi sama, i jak ztratila jsi sama sebe.
Ale neboj se, já Ti utřu Tvou zvlhlou líc,
a pomůžu Ti podívat se opět nahoru na nebe.

Láska

3. listopadu 2016 v 0:44 | Den


Láska
znamená úctu k nim chovat.
Poslouchat, co řeknou, a pak to udělat.

Láska
znamená žít s nimi v pohodě.
Upřímnost, názory - to všechno zahodě.

Láska
znamená čas s nimi trávit.
Poslouchat, nemluvit, dobře se bavit.


Láska
znamená být jejich chloubou.
Plátno a štětec jsou jen iluzí pouhou.


Láska
znamená mít jejich důvěru.
Žít dvojí život jiných míst a rozměrů.


Rodiče
jejich splynutí život dalo mi.
A proto je milovat je teď dluhem mým.
 
 

Reklama