Červen 2017

Perleťové břímě

20. června 2017 v 15:00 | Den |  Básničky



V chladné vodě barvy tyrkysu,
poslouchám šum jemných vln.
Nehybně kličkuji kolem obrysů
ryb, kterých je přístav pln.


Život v moři, ač není sladký,
klidný ze dna zdál se být.
Aspoň dosud, než se mi nějaký
písek do úst stačil vrýt.


Legrace to vážně není,
mám ho přímo na jazyku.
Pořád škrábe, píše, svědí,
to si jen tak nezvyknu.


Dny, měsíce, léta plynou,
zrníčko je stále větší,
a to mou nechtěnou dřinou.
Větší, větší, větší…


Až to bolí to, tak moc to bolí!
Dostaňte to ze mě ven.
Jakby sypali mi ránu solí,
a zalili to benzínem.


Šlachy mých úst praskají,
pod tím tlakem zevnitř mě.
čelisti se vylamují…
Kdokoliv, zachraň mě!


Aaaachhh…

Mrkvožrout [Killer!JK]

17. června 2017 v 22:55 | Den |  Moje kresby

Zatímco už týden úspěšně odkládám dopsání článku o recenzích na kpop fanfikce *nenápadné odkašlání*, tak nějak jsem si uvědomila, že rubrika Moje kresby byla updatenutá naposledy patnáctýho března... like, what?! Já kreslím pořád, jak je možný, že jsem sem nic nEpŘIdALA??!?

Každopádně, kamarádka z Twitteru, se kterou jsem pracovala na překladu TTEOTS, mě zasvětila do docela zajímavého tropu -- zabijáka Jeongguka s maskou králíka aka Killer!JK. A tak mi to nedalo a hned, jakmile se mi dostal do ruky grafický tablet, jsem mu vymyslela vlastní design a pustila se do práce. Na to, že jsem na něj zase půl roku nehrábla, jsem s výsledkem docela spokojená (až na tu držku a čelist, šmarjá...). Jukněte pod perex a dejte mi vědět, co vy na to :)

Ve čtyři ráno

15. června 2017 v 19:29 | Den |  Povídky


Uplynulo už několik let ode dne, kdy naposledy stanul u těchhle dveří. Musel by si kleknout na kolena, aby je viděl ze stejného úhlu -- ze stejné perspektivy -- a stejně by je neviděl tak, jako je vídal jako malý. Dětské oči koneckonců vidí svět dočista jinak než ty dospělácké.

LIE [BTS] - český překlad

13. června 2017 v 15:00 | Den |  Překlady



Notak pověz,
zvab mě svým sladkým šepotem.
Notak pověz,
zacloumej s mým klidným životem.

Proč se pořád bát?
Buď slizký jako, jako had.
Utíkám před tím zlým snem.

Hned se ztrať, nech mě,
nech mě, nech mě být...
Hned se ztrať, nech mě,
nech mě být!

O pomoc, volám,
volám, kdokoliv!
Já chci dál žít…

Kráčím bludištěm
a nejde z něj ven,
navždy jsem ve lži polapen.

Nechci dál lhát!
Chci zpátky, být zas sám sebou.
Bdím nocí i dnem, nedokážu spát,
jsem navždy spoután tou kletbou.

Už nechci dál lhát!
Já prosím tě na kolenou!
Za ruku mě vem, sám nemůžu vstát,
dokud nespasíš duši mou…

Jdu si dát sprchu, přidáš se?

12. června 2017 v 15:00 | Den |  Povídky


Občasné poklikávání myší a ťukání do klávesnice přehlušilo náhlé bouchnutí vstupními dveřmi. Ani neslyšel, jak se k němu přibližují kroky -- prostě jen najednou ucítil, jak jej zezadu znenadání ovíjí něčí paže, hřejivý dech šimraje ho zezadu na krku.

"Jdu si dát sprchu. Přidáš se, hyung?" zaslechl jeho hlas skrz špuntová sluchátka v uších.

Miluju umělou inteligenci

9. června 2017 v 23:49 | Den |  Ostatní
Dnes jsem se rozhodla přispět něčím... trošku interaktivním, dalo by se říct. Představím vám stránku Pix2Pix -- a nebojte! Pokud jste o ní ještě neslyšeli, vůbec se nestyďte, já do dneška taky ne. Proto jsem však tu, abych vás do této stránky zasvětila a nalákala vás si ji vyzkoušet na vlastní pěst. A taky abych se pochlubila svým palivem na noční můry, který jsem si tam poctivě nastřádala... Vice se dozvíte v Celém článku ;)


Pro Šípkového Prince

7. června 2017 v 0:00 | Den |  Básničky



Když ztratíš všechnu naději,
když ztratíš víru v sebe,
když vše vypadá bleději,
než před bouřkou nebe,

věz, že nikdy nejsi sám,
i když se tak zrovna cítíš.
Nestaň se otrokem fám,
které o Tobě někteří šíří.

Oni Tě neznají, nic neví,
nenechej se jimi svrhnout.
Tví podpůrci nejsou slepí,
a těm kecům nepodlehnou!

Proto věz, že nejsi sám.
Víme, že teď zrovna spíš,
ale tenhle fakt Ti bude znám
hned, jakmile se probudíš.


Pamatuj, Tabi...

... nejsi sám...

.
.
.

To mám za to

5. června 2017 v 0:08 | Den |  Básničky
A/N: Omylem jsem smazala článek, lol, takže... *facepalm* Re-upload!


Tvoje ústa, známá místa,
vidím je před sebou.
Tvoje oči, svět se točí,
bereš mi jej zpod nohou.

Ač moje myšlenky říkají ne,
ač svědomí nepromine.
Snažím se, snažím se dál,
ale 'niž bych se nadál,
ten pocit vnímám čím dál víc.

Já v klidu chtěl bych žít,
kde zanes' by mě proud.
Jen tak světem plout
bez potíží, zábran, pout.

Ale bohužel,
kvůli Tobě sám
nemůžu se z místa hnout…

Proč zrovna k Tobě tíhnout
musí srdce mé?
Proč bije jako splašené?
Možná proto že utíkám,
i když vlastně 'ni nevím kam.

Proč zrovna po mně amor
šípy střílí?
To snad chce, ať zešílím?
Každý večer se Tě zříkám,
zatímco tiše naříkám.


.
.
.

Please, be my friend again?

4. června 2017 v 18:58 | Den |  Básničky



It's been over three years now
and still nothing has changed,
we still like to talk about
things that are quite strange.

We still like to talk about
things that don't make sense,
and although I don't say it out loud
your eyes still make me tense.

I had this feeling rush through me,
of being helpless, of being done,
my heart aches, it tries to flee
and melt with your happy one.

My mind though stays sober,
thankfully, or not so much,
and says that it's all over;
I am not worthy of your touch.

I try to find out why me,
of all the people around the globe
I fell in love with you, I mean,
why do I still feel the hope?

Due to this contrast underneath,
I daren't think of how it will end.
Don't want to place my love in sheath,
I want, however, to be your friend,

because with such little sleep lately,
sunrises lost their magic to me,
or so I thought, but strangely
with you, this time was different,

almost… like a reason to be.



A/N: Omluvte tu angličtinu, ale česky to tentokrát nešlo.

.
.
.