První prasklina

19. února 2017 v 23:49 | Den |  Básničky



Vločky prachu ze starých knih,
v nichž život můj jest zaznamenán,
Tvůj dech vehnal mi do očí.


Slzy utvářeje se mi z nich
padají k zemi jako vodopád,
ale její srdce nesmočí.


Jak jednoduše se z čisté lásky,
citu světa překrás plného,
bahnem zkalená nenávist stane,


když zahodíme své bílé masky,
necháme nahlédnout do nitra svého
na srdce odkryté - které plane.


Nezbylo mi nic jiného,
než si zacelit tu díru v hrudi
vším, co bylo poblíž zrovna.


Nabrat v ruky popelu šedého
a nacpat dovnitř hrstě rtuti.
Opakovat. Znova. Znova.


První dotek, horský sníh,
všechno to spal a narvi zpátky,
tam, odkud to přišlo.


Objetí, dlaně, její smích,
ano, i ty nedostatky - zpátky
tam, odkud to přišlo.


A teď bezmocně sleduji, jak se na zdi,
mezi srdcem mým a světem okolo,
objevuje prasklina...


... a já se bojím, že...

.
.
.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 S c a r s S c a r s | Web | 25. února 2017 v 15:15 | Reagovat

Ahh, tvoje básničky mi chyběly! Nemám sice absolutně žádný literární cit pro čtení mezi řádky, ale i tak se to čte skvěle! :3 ♥

2 Den Den | E-mail | Web | 5. března 2017 v 16:51 | Reagovat

[1]: Chňááá, stahp it, you... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama