Existenciální krize č. aninevimkolik

24. ledna 2017 v 20:49 | Den |  Výkecy
Tak nějak jsem přemýšlela, jestli tenhle článek nějakým způsobem nezkrátit, aby byl... já nevim, víc čitelnej? Ale nakonec jsem se rozhodla to nedělat, protože napsat to mi nějakou tu chvilku trvalo a asi bych si jednu vrazila ty odstavce mazat ve velkým, páč bych si připustila, že byly celou dobu zbytečný... jako můj život, lol. Ano, toto je výkec, zase po dlouhé době. Takže bacha - emotional rollercoaster approaching!


Dnes byl docela divnej den. Ne, nic se nestalo, a přitom jo, stalo. Mám totiž docela zamýšlecí náladu. Už se ani tak nezamýšlím nad tím, kolik hodin spánku mi zbude, když se budu dělat s článkem na blog, ani jakou známku bych tak mohla dostat z písemky, když si zápisky budu číst jen v den D o přestávkách ve škole. To jsou všechno takové ty chvilkové problémy, které se projeví hned, pak na ně člověk zapomene, a o víkendu se pak proklíná, ale ne… Já mám teď trošku víc existenční starosti.

Abych vás uvedla v obraz: Dnes jsme se šly jen tak ze srandy se spolužačkou o přestávce podívat, jak dopadly naše opravky klauzurové práce z biologie. A jak tomu už bývá s mým štěstím, naše profesorka nikde v dohlednu, takže jsme si sedly s kamarádkou do nedaleké prázdné třídy a vyčkávaly na ni tam (fakt, že se do svého kabinetu o oné přestávce vůbec nedostavila, protože čučela celou dobu z okna v druhém patře, radši vůbec zmiňovat nebudeme… oh wai-). Nejdřív jsme se začaly bavit o biologii, jak si myslíme, že nám to dopadlo a ták, pak to přešlo plynule v rozhovor celkově o učení, ale skončily jsme u zamýšlení se nad svou minulostí a budoucností. Kamarádka se mi svěřila, že až teď si uvědomuje, jak moc všechno zmrvila. A já si to pak uvědomila taky, lol.

V posledních dnech si prý uvědomila, jak moc jí biologie ani chemie nejde a jak si nedokáže představit, že něco takového studuje na vysoké. A pracovat v tomhle odvětví, to už prý vůbec ne. Prý ji baví víc "rukodělné" práce a ne, nemějme úchylné myšlenky, tohle je vážná věc (hahah). Myslela tím něco jako umění - kreslení, tvoření věcí a tak, možná i mechanické práce jako zpravování apod.

Jen tak pro informaci, nikdy jsme se takhle spolu o svých záležitostech nebavily, nebo aspoň ne v tak vážné notě. Ani jsem nevěděla, že ji baví kreslit. Docela ironický je taky fakt, že když jsem ji poprvé viděla v prváku, tak jsem si myslela, že sochaří. Ihned jsem se s ní o tomhle mým dojmu podělila a ona kývala, jak by ji to bavilo, ale… rodiče nechtějí. Rodiče.

U mě je to taky tak - rodiče rozhodují o mým životě, jednak protože chtějí být na svoji mladší dceru hrdí, druhak protože jsem beztak naprosto nezodpovědnej člověk a oni mi život do vlastních rukou nejspíš svěřit nechtějí. Tak tak jsem se toto pololetí vyhnula trojkám z předmětů, který chci studovat, moje znalosti mi připadají tak mizivý v porovnání s mou sestrou (studuje vysokou veterinu). Nemám šanci ve svým oboru vyniknout. A to mě naprosto demotivuje od mé vize jít bižuli a chemii studovat dál, protože já bych tak ráda byla v něčem nejlepší, nebo aspoň nadprůměrně dobrá.

Tak mě tak napadá, že možná, kdyby mě rodiče odjakživa nenutili do odborných, hlavně teda přírodovědných předmětů a radši mě připustili ke kreslení, které mě baví už odnevidim, tak by ze mě mohlo třeba něco být. Když si to tak vezmu, tak mi bude za pár dní devatenáct, takže řekněme dvanáct let s tužkou v ruce, intenzivní sebevzdělávání v tomhle odvětví - to bych už byla na mega vysoké úrovni a nejspíš bych to někam dotáhla jako kreslíř nebo tak. Místo toho jsem ale vyrůstala nad učebnicema biologie a chemie, kreslení jen jako záliba - a teď nejsem dost dobrá v ničem. Jsem průměr s mlhavou budoucností, která se mi každou vteřinou hroutí před očima.

Úplně jsem se ve své kamarádce viděla a cítila tu bezmoc, protože teď už je pozdě to měnit. Maturita už vykukuje zpoza rohu, přijímačky to samý. Obory, co jsem si teď procházela a který mi máti schválila, se mi čím dál tím víc hnusí. Bojím se, že když jeden z nich půjdu studovat, tak se mi to zhnusí ještě víc a pak už budu v háji úplně. Není to tím, že bych byla líná se učit (i když…), spíš jsem si uvědomila, že mám priority úplně někde jinde. Jediný, co chci v životě dělat, je tvořit.

Tvořit cokoliv - texty, kresby, malby… Vyjadřovat tak svý já, vymýšlet nové vesmíry a světy, postavám jejich příběhy (mám dokument ve Wordu o šesti stranách jen s nápadama na komiksy a rádoby náměty na "knížky"). Děsně moc mě baví psát básničky - pochybuju, že jsem v tom dobrá, ještě pořád jsem to nevychytala, ale třeba jednou v tom dobrá budu. Baví mě kreslit - každou hodinu dějepisu si vytáhnu sešit a čmářu do něj, vymýšlím scenérie, který jsou mi v srdci blízký, který by se vyjímaly na papíře nebo na plátně; kdybych měla čas, naučím se tančit, protože hudba je taky něco tak neuvěřitelně krásnýho…

Ale tyhle nápady - ty nikdy nespatřej světlo světa, protože to mám jen jako koníček a časově se zaměřuju jen na svoje maturitní předměty. A pak to budou předměty na zkouškový, dál v budoucnu to bude práce, kterou budu muset povyšovat nad to svoje. Takže se rovnou můžu smířit s tím, že nebudu dělat to, co mě baví. Vím, že je to ode mě dost pokrytecký, myslet si tyhle věci - že by se měl člověk v životě pohybovat v tom, co ho baví. Vím, že spoustě lidí se tohle přání nikdy nesplnilo, tak proč bych měla bejt v tomhle tak výjimečná, že?

U mě ale kreslení, psaní… whatever, to prostě u mě není jen koníček. Já tím žiju, úplně mě to fyzicky ubíjí, že to tak zazdívám na úkor víc "důležitých věcí"! Mrzí mě, že teď nejsem dost dobrá na to jít dělat to, co mě baví. Mrzí mě, že ani nikdy nezjistím, jestli bych na to měla. Dalo by se říct, že jsem umělecká duše - protože nejenže sama tvořím, ale hledám i díla ostatních a neumíte si představit, jak mi je dobře a jak jsem ráda, když najdu někoho, kdo je na tom stejně jako já. Někoho, kdo kdyby mohl, tak každou chvíli svýho života zasvětí tvorbě.

Myslím, že kdybych našla v někom podporu ohledně toho, co mě baví, už někde na začátku svýho mizerného života, tak by se mi tohle přání "dělat to, co mě baví" splnilo. Protože když člověka něco baví, tak nezáleží na tom, jak moc je v něčem dobrej, protože je v neustálým rozvoji - sám má chuť se to naučit a vylepšovat svoje schopnosti, takže za nějakou dobu bude lepší než ten, kterýho to nebaví a který se nesebevzdělává.

Achjo, ani nevím, jak tenhle článek ukončit, vždyť je to neřešitelná situace - nezbývá mi nic jinýho, než skousnout a vydržet to do konce mýho bídnýho života. Mám být ráda, že mám aspoň tenhle blog a že aspoň tady mám možnost se nějak prezentovat svou tvorbou. Stejně jsem ale naštvaná a tak smutná zároveň, úplně cítím ty slzy ve svých glandulae lacrimale, lol. No nic, tak to prostě jen ukončím rozloučením se a tečkou, možná vykřičníkem… takže…


Čau!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S c a r s S c a r s | Web | 29. ledna 2017 v 11:56 | Reagovat

Oh my dear Den! ❤️ It pains me very much to read this, i když na druhé straně se s tím můžu naprosto dokonale ztotožnit. Sama jsem vystudovala obchodku, účtu se nevěnuju a i když jsem zkoušela studovat obor dál i na vejšce, dostalo mě to akorát do depresí na tolik velkých, že jsem studia zanechala.

Ono je to hrozně těžký, když se máš v patnácti rozhodovat jakou střední zvolit, protože právě v období na střední ti teprve začne docházet, co vlastně od života chceš a co chceš dělat. Kdybych mohla, už tehdy bych se dala na web design. Teď jsem v práci, která mi sice nevadí a nemám k ní odpor, ale výrazně mě nenaplňuje. Nicméně to neznamená, že bych tu chtěla zůstat na pořád. Práce s grafikou jsem se ještě ale nevzdala a šetřím na grafický kurz.

A když budu mít štěstí, možná si najdu stáž (pravděpodobně neplacenou) v nějaké grafické firmě abych nasbírala zkušenosti. Možná to nebude dost, ale chci to zkusit. U mě je jediný rozdíl v tom, že rodiče mi už do života nekecají.

Jestli budeš chtít něco změnit, budeš si muset dupnout. Ukázat jim, jak nešťastná budeš, když se rozhodneš pro ně, co tě nebude bavit. A především jim dokázat, jak moc to chceš a že pro to uděláš maximum, aby to vyšlo. Sednout si s nimi a mluvit s nima jako s dospělými. Pořád se s tím dá ještě něco dělat. Co třeba po maturitě chodit na brigádu a dálkově studovat obor, který chceš. Nebo to letos i přesto zkusit na vejšku s kreslením?

A kdyby to letos nevyšlo, můžeš to zkusit příští rok a o to víc se na to připravit. Těch možností je tolik, jen se nesmíš trápit tím, že si dáš odklad a bude ti to trvat déle se dostat tam, kam chceš.

STAY STRONG, PRECIOUS! ❤️

http://xiu-butt.tumblr.com/post/121933481421

2 Den Den | E-mail | Web | 1. února 2017 v 21:18 | Reagovat

[1]: Oh my... děkuju moc za Tvoji obrovskou podporu, senpai!! *///* Teď vážně: Moc si jí vážím, Scars, opravdu, a málem jsem tu v slzách - docela mám štěstí, že jsem si ten tumblr odkaz rozklikla už v docela lepší náladě, než když jsem psala článek...

Po přečtení Tvého komentu mi tak trošku docvaklo, co mám teď vlastně dělat. Asi si po maturitě začnu pořádně dělat portfolio a najdu si brigádu (snad nějak v oboru, i když dost pochybuju, že něco najdu) - začala jsem na tom dělat už teď, ale musím zintenzivnit a naučit se něco dělat i navíc a hlavně udělat něco pořádnýho, čeho si někdo všimne. Protože když už si chci teda dupnout, tak svoje argumenty musím i něčím podložit a něco předtím pokud možno dokázat. (btw: Na poslední chvíli se chci tento rok zkusit přihlásit do Artist Alley na AFku, ale nemám ani žádný pořádný práce, takže to bude spíš jen tak z hecu, ale příští rok to zkusím natvrdo :D).

Taky bych si možná měla zvýšit sebevědomí a vylepšit komunikační dovednosti, protože jestli budu zamlklá jako jsem teď, tak se nikdy nikam neprobojuju. Snad mi pomůže fakt, že teď už budu bojovat za něco, na čem mi opravdu záleží :-) A ten jeden rok snad na vysoké vydržím, přinejhorším mě vyrazí a tím to bude o něco snazší přemlouvat rodiče :-D Samozřejmě se budu snažit dostat i na vejšku, ale dost pochybuju, že by tam někoho jako mě (bez teoretických znalostí a všeobecných základů) vzali.

Co se Tvých plánů týče, budu Ti moc do budoucna držet palce s kurzem a stáží a posílat jenom pozitivní vibes, ať se Ti všechno, po čem toužíš, splní a jde Ti to a baví Tě to!! Hrozně moc bych Ti to přála a věřím, že na to máš! :-)

Ještě jednou moc děkuju za Tvoje slova, opravdu mi dodali energii a vůli pokračovat v tom, co bych chtěla dělat. Nikdo jinej mi tyhle slova totiž neřekne a od Tebe si jich moc cením!!! *the tightest hug you've ever experienced* :-) Už jenom kvůli nim a Tobě se to budu snažit někam dotáhnout a nezklamat tím nikoho - ani sebe... Opravdu mockrát děkuju ještě jednou a fighting!! :-D

3 Ennie Ennie | Web | 5. února 2017 v 19:06 | Reagovat

To je mi líto, že Ti rodiče až tak do toho kecají. Jasně, chtějí pro svoji holčičku to nejlepší atak ;). Ale já si stojím za tím, že člověk by měl dělat, to co ho baví. Přeji hodně štěstí s kreslením, komixy atak - snad Ti to vyjde! ;)

4 beepinka beepinka | Web | 7. února 2017 v 15:50 | Reagovat

Chápu..tohle je těžká situace,ale myslím si,že nikdy není pozdě s něčím začít a pokud už teď víš,že tě bižule a chemie nenaplňuje a nechceš to jít studovat,tak nechoď. Je ti 19...můžeš si dělat co chceš ..na rodiče se opravdu musíš vykašlat,jinak si ten život opravdu můžeš pokazit. Podle mě by jsi tu bižuli a chemii určitě dál jít studovat neměla! Dej si po matuře pauzu....zkus vymyslet nějaké cesty...jako jsou různé kurzy apod....zkrátka zkus se rozvíjet v tom,co tě baví. A hlavně nikdy neříkej nikdy. Všechno se pak může změnit,když na tom budeš dřít a obrátit k lepšímu. Nezahazuj tu možnost!

5 Den Den | E-mail | Web | 9. února 2017 v 23:30 | Reagovat

[3]: Děkuju, snad mi to vyjde :-)

[4]: Děkuju moc, určitě ji nezahodím. Už jsem začala pracovat na portfoliu, akorát možná ten rok počkám na přijímačky - teď bych akorát stresovala nejen rodiče, ale i sebe... ale opravdu si moc vážím Tvých slov, kdybych jen dokázala být tak tvrdohlavá a nenechat si do života kecat, to by byl život :-D

6 J J | 11. února 2017 v 17:27 | Reagovat

Tak si za tím jdi. Udělej maturitu a pak dělej to, co tě baví! Co je ti po tom, co si myslí tvoji rodiče nebo kdokoli jiný? Je to tvůj a jenom tvůj život. Vypadám snad já, že chci skončit jako knihař? :-|
Nemáslím si ... 8-)

7 Den Den | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:12 | Reagovat

[6]: JACKIE!!! (Jsi to Ty, že?!) What whe- Jak jsi mě našla?! :-D

8 J J | 16. února 2017 v 10:09 | Reagovat

To si piš, že to su já 😂 Znáš nějakyho jinýho blbečka co dělá knihařinu? O_O A našiel som ťa skrz blog Baka a Goshiho :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama