Leden 2017

Existenciální krize č. aninevimkolik

24. ledna 2017 v 20:49 | Den |  Výkecy
Tak nějak jsem přemýšlela, jestli tenhle článek nějakým způsobem nezkrátit, aby byl... já nevim, víc čitelnej? Ale nakonec jsem se rozhodla to nedělat, protože napsat to mi nějakou tu chvilku trvalo a asi bych si jednu vrazila ty odstavce mazat ve velkým, páč bych si připustila, že byly celou dobu zbytečný... jako můj život, lol. Ano, toto je výkec, zase po dlouhé době. Takže bacha - emotional rollercoaster approaching!


RUN [BTS] - český překlad

21. ledna 2017 v 16:13 | Den |  Překlady



Moje slunce jsi a vítáš mě denně do rána
Já stáčím květ Tvým směrem a tiše vyčkávám
Nemůžu, nemůžu
Žít bez Tebe nemůžu
bez Tvého světla tmou můj svět čiší, prázdnotou

Kdy už konečně zbavím se toho snu?
Na víčkách obraz Tvé tváře mám obtisknut
Chci od něj už pokoj - tak dej mi už pokoj!
Pořád jen běžím v kruhu dokud nelehnu únavou

Běžím za Tebou
Já už běžím za Tebou
Navzdory všem těm šrámům na nohou
S úsměvem na tváři za Tebou utíkám

(Tak běž dál, dál, dál)
Já běžím ranní rosou
(Běž dál, dál, dál)
Dopadám nohou bosou

Ač jsem skrz naskrz zalitý potem
Zastavím, až co ucítím Tvůj dotek

(Tak běž dál, dál, dál)
Nevadí, pokud spadnu
(Běž dál, dál, dál)
Nevadí, když prochladnu

A vůbec si kvůli mně nezoufej
Protože i když tu teď nejsi, jsem okay

(Běž dál) Neříkej sbohem
(Dál) Já nejsem schopen
(Běž dál) Smířit se s koncem
Tak prosím, prosím
Neříkej sbohem

Moje srdce se nevzdá

18. ledna 2017 v 21:42 | Den |  Básničky



Ach, Tvé oči, jak zračí se v nich a šumí ten širý oceán,
když ustanou na mě, tak v rozpacích jsem zanechán,
odvracím se a bádám na tím, jak jim nepodlehnout.


Už je to taková doba, co se my dva známe - já a Ty,
tak pár roků určitě trvá to, jak se Ti lepím pořád na paty,
jsi jako magnet a já Tvůj protipól, pokaždé nechám se přitáhnout.


Ačkoliv myslel jsem si, že lépe Tě už nelze poznat,
Ty vyved jsi mě z omylu, v mém životě nastal velký obrat
a teď už ani v mých snech nenecháš mě si oddechnout.


Myslím na Tě, myslím na nás dva každou noc bdě,
bezmoc a deprese tam zevnitř - z nitra sžírají mě.
Tak moc bych chtěl, proč srdce mé ne a ne zapomenout?


Mé srdce jako z plastu, pod Tvým úsměvem roztává
a Ty tvaruješ si jej podle svého a i to se stává,
že všeho moc škodí, a tak pomalu a jistě začíná tmavnout.


Ze všech těch jizev na rukou, i z těch jizev na duši,
hustá černá teče ropa z nich, nikdo však nic netuší.
A ta jiskra světla ve mně taky musí někdy vyhasnout...


... ale moje srdce se nevzdá.

.
.
.