Naděje

9. listopadu 2016 v 22:12 | Den |  Básničky


Cítíš, jak Ti Tvoje vlastní srdce
rozhání bezmoc do každého koutu těla.
Jak proudí v nohy, ruce, mozek i plíce,
a Ty nevíš, co bys počít si měla.


Stačilo pár slov, ač bolavých, abys prozřela,
pravdě teď stojíš jako nikdy dřív blíž
a cesta Tvoje jakoby náhle skončila,
jen sráz - konec - dál už nic nevidíš.


Tvůj sen i osud se náhle rozplývají,
sleduješ je mizet tam daleko v nedohlednu.
Ve světě se totiž věci jinak mají
a na život má člověk šanci jen jednu.


Hlavou Ti probíhá myšlenek na tisíc,
jak jsi sama, i jak ztratila jsi sama sebe.
Ale neboj se, já Ti utřu Tvou zvlhlou líc,
a pomůžu Ti podívat se opět nahoru na nebe.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 S c a r s S c a r s | Web | 13. listopadu 2016 v 14:08 | Reagovat

Ahh, tohle mě baví číst! Opět moc krásná básnička. :3 Určitě piš dál!

2 Den Den | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 21:51 | Reagovat

[1]: Díky, Scars :-) Určitě psát budu dál, ale s kvalitou to půjde nejspíš do háje za chvíli :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama