Duben 2016

Už se to blíží!

25. dubna 2016 v 7:00 | Den |  Výkecy
Samozřejmě se tento článek bude opět zaobírat ukrutně rychle se blížícím Animefestem, který začíná už tento pátek! Už jsem se pomalu smířila s tím, že se všechno stejně zase pos... pokazí, ale i přesto jsem si udělala svůj minipláneček, kde mám zaznamenané, co všechno bych měla stihnout udělat a navštívit v rámci onoho festovního víkendu. A ten pláneček znamená doslova popravu pro můj mozek - už teď si rezervuju +3 hodiny spánku denně kvůli spánkovému deficitu :D


Skoro měsíc

16. dubna 2016 v 19:45 | Den |  Výkecy

Týjo, tak už je to skoro měsíc, co jsem zveřejnila poslední článek. Začínám se obávat dne, kdy svůj blog zase jednou nenávratně opustím. Co mi dělá starosti je, že to může být každou chvíli, jestli to takhle půjde i nadále. Neříkám ale, že jsem ke své neaktivitě na blogu (a celkově na internetu obecně) neměla důvod - takže teď, abych se necítila jako nezodpovědnej spratek, tu vypíšu pár věcí, proč jsem tu nebyla. A pravděpodobně se nebudu cítit ani o stupínek líp, ale za pokus to stojí, ne?

Konečně jsem dodělala úpravy na svůj cosplay Rhyse, Mettatona právě dodělávám a k tomu jsem se zaslíbila, že pomůžu kamarádce ještě s jejím cosplayem. Popravdě, měla jsem chuť jí říct ne, protože do toho jde bez rozmyslu a chce cosplayovat postavu, o které vůbec nic neví, ale tak když jí to udělá radost... Taky jsem začala se scénářem na krátký film, který chystáme s kamarádkou (studuje na střední umělecké, takže budeme mít k dispozici vybavení a ona získá alespoň praxi). Někdy se cítím docela špatně, protože si připadám, že ji akorát využívám.

Jo, poslední dobou jsem docela na dně. Mám ze sebe špatnej pocit kdykoliv něco udělám, a když něco podělám, tak toho lituju třeba pět dní... nevím, jestli je to depka, ale je to prostě děs. Nevím, čím to je, možná protože se s nikým moc nestýkám, tak moc přemýšlím... Každopádně cítím, jak to na mě zase dolíhá, už to trvá tak dva týdny a snad se to do AFka rozplyne. Ach jo, potřebovala jsem to sem napsat, protože nemám prostě komu to říct, takže... takže tak.

No, to jenom abyste věděli, co se mnou ten "skoro měsíc" bylo (pokud sem teda ještě někdo zabloudí, že jo). Hned jak na tom budu po psychické stránce líp, musím sem něco přidat - dost jsem se teď vypisovala ze svých pocitů, takže se můžete těšit na haldu smutných básniček, lol :D

Tak se zatím mějte a zase za uherskej rok!