Občanská povinnost

7. října 2017 v 15:43 | Den |  Asi stálo za sdílení

Já pořád říkám, že lidi jako já by u voleb neměli co dělat...

 

Klapka: Prvák podruhé

30. září 2017 v 14:06 | Den |  Výkecy

Co dokáže zkazit zážitek z nového, mimochodem naprosto catchy, BTS alba? Správně, mám na mysli školu. Minulým týdnem, jak někteří z vás možná postřehli (a někteří zažili na vlastní kůži), konečně začala zbytku vysokých škol výuka. Mně konkrétně první semestr. A víte co? Teď, koncem září, bych se nejradši vodstřelila. Nebo si našla hodně vysokej topol. Nebo sežrala pár kilo sinic. (Nakonec jsem šla do kina na To a zhlídla Stranger Things, howbowdat.)

Ano, tohle je výkec -- doporučuju nečíst!!

Zase jedna Nebeská

4. září 2017 v 2:16 | Den |  Básničky


Toho dne v tom hlučném šeru
Tvůj úsměv rozzářil můj svět.
Kdo by řek', že zrovna v baru,
zrovna mě, jaro začne nahánět.

Něžná tvář už od pohledu
známá mi byla, z minulosti.
Bál jsem se, že nedovedu,
nedokážu se studu oprostit,

že naše světy nesplynou,
ba ani zraky neotřou se o sebe.
Jakou však bylo náhodou,
když první pohled přišel od Tebe.

Tak lehce, bez námahy,
nechtěl jsem vzdorovat.
Jak žiletka sebevrahy
lákala mě Tvoje slova.

Proč mám slabost pro nebeské,
proč mám slabost pro anděly?
Nejsou vůbec mým odleskem,
a přesto by je mé rty chtěly.

Čekám, kdy tahle kyžba vyhoří,
kdy stane se hvězdou, která vybuchne,
a v srdci další černou díru vytvoří.
I modrý květ jednou suchem uschne.

Vím, že to není pravá láska,
jen možná Platon z dále přihlíží.
Tak proč se zase v němých hláskách
sám do toho citu hřížím?

Proč další řádky plynou ze mě?
Zticha su a zlatem mě neodmění.
Možná bych jako svá ústa měl
i svou mysl naučit mlčby umění...



A/N: Týjo, já si říkala, schválně jak dlouho to ještě vydržím bez psaní špatných rýmů... Plus, this guy's just a plain weirdo, amirite? Haha, too bad he's in fact me.
.
.
 


Středa u jezera

31. srpna 2017 v 17:54 | Den |  Moje kresby

Já vím, zase měsíc a ode mě ani špitnutí. Jsem na sebe naštvaná, ale zase ne tak, abych se omlouvala na dvacet odstavců. Opravdu nechci, aby se z mýho blogu stala povinnost, chci přidávat jen tehdy, kdy na to opravdu budu mít náladu, ne se k tomu nutit. Doufám, že to vy, co můj blog navštěvujete (ily btw), pochopíte. Samozřejmě se budu snažit být tu častěji, ale slíbit to nemůžu.

Jak někteří z vás možná ví (nebo aspoň ti, co žerou BTS a jsou na furt Twitteru jako já), příští týden se chystá YoonJin week, a já bych se ho tak ráda zúčastnila, ale... no, vidíme, jak je to s mým blogem, že. Takže jsem aspoň načmárala ty dva u vody, berte to jako pokračování v sérii počínající Nedělí na kole (i love yoonjin more than my blog i guess... just kidding, bts told me to love myself, so i gotta).

Kam dál