Perleťové břímě

Úterý v 15:00 | Den |  Básničky


V chladné vodě barvy tyrkysu,
poslouchám šum jemných vln.
Nehybně kličkuji kolem obrysů
ryb, kterých je přístav pln.

Život v moři, ač není sladký,
klidný ze dna zdál se být.
Aspoň dosud, než se mi nějaký
písek do úst stačil vrýt.

Legrace to vážně není,
mám ho přímo na jazyku.
Pořád škrábe, píše, svědí,
to si jen tak nezvyknu.

Dny, měsíce, léta plynou,
zrníčko je stále větší,
a to mou nechtěnou dřinou.
Větší, větší, větší…

Až to bolí to, tak moc to bolí!
Dostaňte to ze mě ven.
Jakby sypali mi ránu solí,
a zalili to benzínem.

Šlachy mých úst praskají,
pod tím tlakem zevnitř mě.
čelisti se vylamují…
Kdokoliv, zachraň mě!

Aaaachhh…
 

Mrkvožrout [Killer!JK]

17. června 2017 v 22:55 | Den |  Moje kresby

Zatímco už týden úspěšně odkládám dopsání článku o recenzích na kpop fanfikce *nenápadné odkašlání*, tak nějak jsem si uvědomila, že rubrika Moje kresby byla updatenutá naposledy patnáctýho března... like, what?! Já kreslím pořád, jak je možný, že jsem sem nic nEpŘIdALA??!?

Každopádně, kamarádka z Twitteru, se kterou jsem pracovala na překladu TTEOTS, mě zasvětila do docela zajímavého tropu -- zabijáka Jeongguka s maskou králíka aka Killer!JK. A tak mi to nedalo a hned, jakmile se mi dostal do ruky grafický tablet, jsem mu vymyslela vlastní design a pustila se do práce. Na to, že jsem na něj zase půl roku nehrábla, jsem s výsledkem docela spokojená (až na tu držku a čelist, šmarjá...). Jukněte pod perex a dejte mi vědět, co vy na to :)

Ve čtyři ráno

15. června 2017 v 19:29 | Den |  Povídky


Uplynulo už několik let ode dne, kdy naposledy stanul u těchhle dveří. Musel by si kleknout na kolena, aby je viděl ze stejného úhlu -- ze stejné perspektivy -- a stejně by je neviděl tak, jako je vídal jako malý. Dětské oči koneckonců vidí svět dočista jinak než ty dospělácké.
 


LIE [BTS] - český překlad

13. června 2017 v 15:00 | Den |  Básničky


Notak pověz,
zvab mě svým sladkým šepotem.
Notak pověz,
zacloumej s mým klidným životem.

Proč se pořád bát?
Buď slizký jako, jako had.
Utíkám před tím zlým snem.

Hned se ztrať, nech mě,
nech mě, nech mě být...
Hned se ztrať, nech mě,
nech mě být!

O pomoc, volám,
volám, kdokoliv!
Já chci dál žít…

Kráčím bludištěm
a nejde z něj ven,
navždy jsem ve lži polapen.

Nechci dál lhát!
Chci zpátky, být zas sám sebou.
Bdím nocí i dnem, nedokážu spát,
jsem navždy spoután tou kletbou.

Už nechci dál lhát!
Já prosím tě na kolenou!
Za ruku mě vem, sám nemůžu vstát,
dokud nespasíš duši mou…

Jdu si dát sprchu, přidáš se?

12. června 2017 v 15:00 | Den |  Povídky


Občasné poklikávání myší a ťukání do klávesnice přehlušilo náhlé bouchnutí vstupními dveřmi. Ani neslyšel, jak se k němu přibližují kroky -- prostě jen najednou ucítil, jak jej zezadu znenadání ovíjí něčí paže, hřejivý dech šimraje ho zezadu na krku.

"Jdu si dát sprchu. Přidáš se, hyung?" zaslechl jeho hlas skrz špuntová sluchátka v uších.

Kam dál